Popis vzhledu

Má hrozně zvědavé zlatavé oči, co vyštourají všechno. Někdy se říká, že ostatní smysly má otupělé a k ničemu. Jeho dalším rysem jsou dlouhé rozpuštěné bílé vlasy, kde sem tam má pár pramínků spletené do pidi copánků. Nejhlavnější úprava vlasů je stažená ofina dozadu do copánku. Ofinu má staženou proto, že v archivu se nikdy nenašel kadeřník, co by mu to zastřihl, aby to nezasahovalo do obličeje. A na levé straně je zapletený malý pletenec se zlatavou stužkou, kterou odmítá rozpléct. Ostatní copy mu nevadí když se rozpletou. Ale ten s tou stužkou má určitou symboliku pro jeho kouzelný předmět. Ta stužka je spletená záložka do knihy, která je s tím předmětem spojená magickým poutem. A celý tento účes zdobí nádherná zlatavá čelenka z různých velikostí zdobenych koleček kolem své hlavy ve stylu mandal. Na krku nosí ještě jednu vzláštnost. Má tam pověšení na náhrdelníku medailonek knihy. Který slouží jako kouzelný předmět. Oblečení je jediné, co neřeší. Má takový jednoduchý a útulný, kterým trochu připomíná ženskou. Ano. Nosí hábit ve stylu bílé barvě doladěným doplňkama a vzorama ve stylu čelenky. 

Charakteristika

Artemis je zvídavý od malička. Jeho netradiční způsob života, který zahrnuje sedění u knih, mu dává vědomosti, ale né představu o tom, jaký doopravdy svět je. Je to velice emočně nestabilní mladý vznešený elf u kterého si budete říkat, to je ale blbeček. I kdyz vzláda krásne teorii z knih, tak bohužel není připraven opustit své doupě a žít mimo archiv. Má naivní povahu, protože je skoro ze všeho nadsený. Stačí mu ukázat něco zajímavého, co ještě neviděl a už ho máte pod svou navládou. Pokud bude někomu přítel. Tak jim je věrny na celý život. Jeho přátelé se nemusí bát, že je zradí, když se připlazí za předmětem, který ho zajímá. Všechny tajemství či zajímavosti, co mu řeknou, tak rychle vytratí a uchová hluboko v paměti. Jako jeho kniha a její poznámky. Ale strašně se pne na toho, kdo je mu nejbližší. Da se říct, že je to klíště, které bez přátel se cítí jako troska a ve světě, kde neumí žít se i rychle ztratí. A poslední odstavec je, že je to uctívac toho jedineho milovaného božstva, který nám vlastně dal důvod žít. I když nemá zapotřebí o tom božstvu mluvit, tak ho ctí a kvůli němu sbírá zápisky do knížky. Aby se na ní nezapomnělo. 

Minulost

Každý si myslí, že minulost musí být krvavá a smutná. Omyl. Tady je to takové... Eh... No uvidíte sami. Jsem Artemis. Elf, který jako malý snil, že budu tím, kdo bude vytvářet dějiny. Né jako hrdina, ale legenda. Když jsem si hrál s ostatníma dětma, tak jsem byl strážce legend, co se snažil najít zajímavé věci v tomto novém světě. V tu chvíli ten můj zápal si všiml jeden pocestný. Který se mě ujal a ukázal mi archiv naší vzácné bohyně. V tu chvíli započal dlouhý výcvik jak se starat o svitky a knihy všeho druhu a hlídat jejich koloběh. Všechno šlo hladce až mistr mě opustil pod drn. Zůstal jsem v archivu sám do svých 99 let. Kde... jsem něco pokazil... Když jsem se chtěl věnovat svitku ohně, zapálil jsem si svíci, abych lépe viděl. Přeci zrak slouží nejlépe za světla ne? Ale v tu chvíli jsem spíše byl utahaný a zalomil jsem to. A to byl ten kámen úrazu. Když jsem usnul tak po hodině jsem se protočil a tím drknul do svíce, který spadl na svitek ohně. Ten splanul do extrému, že jsem vypadl z hořícího archivu za pět minut dvanáct. Po tolika letech jsem sledoval, jak oheň archiv celý pohltil. A zbylo z něho jen malá hromádka popela. A tím jsem se stal bezdomovcem. Ztraceným elfem, který nejen zůstal sám, ale i bez přístřeší a kde si v neznámu. Ano, nevím kde jsem. Zapomněl jsem, když jsem byl dlouho v archivu.