Třída: Velmi nebezpečný
Výskyt: Hlubší les

Popis: Bytost připomínající motýla, nebo plachtícího rejnoka se skrývá v nejzazších koutech lesa tam, kde je příjemné vlhko a především stín. Jeho aktivita se soustředí převážně na den, ale i když v noci vyrušíte jeho spánek, jistě vám nebude děkovat. Pokrytý ostrou travinou a mechem se v lesích dokáže dokonale maskovat. Lze ho najít zavěšeného na stromě v kožovitém balu, nebo když pokrývá půdu. Jeho spodní část je oproti maskovací vrstvě, která dovede dokonale splynout s okolím, silně modrá. Připomíná křídla motýla světle modré barvy. Jeho rozpětí "křídel" se dá odhadovat u některých jedinců až na 7 metrů, běžně se však udává metrů 5. Před mechovníkem není příliš mnoho způsobů obrany. Útěk přímo je vyloučen a to vzhledem k jeho rychlosti. Jediná možnost je tedy využití okolí. Kličkování mezi hustě rostlými stromy, kudy se mechovník snadno neprotáhne, jej zmate a pomůže vám se ztratit z dohledu. Jejich zranitelnost jsou poměrně slabé čelisti. Jejich lebka je prakticky tvořena jen kostí, která je vzhledem k lehkosti a ladnosti při letu pneumatizována.

Když elfové poprvé objevili mechovníky, viděli je létat, jejich rychlost a plynulost je učarovala. Chtěli z nich mít dopravní prostředek a s jejich pomocí vládnout nejen zemi, ale i vzduchu. S přesvědčením o primitivitě a mírumilovnosti těchto tvorů se je pokusili zkrotit, což byla chyba. Někteří z nich se jako dravci vrhli z nebes dolů k zemi a jejich tesáky ostřejší než čepel řezající vítr pronikly skrze jejich trupy. Jen pár se zachránilo, protože bestie byli zaměstnány trháním jejich zbytku výpravy na cucky. Jsou to značně nepřátelská a agresivní stvoření. Dokonalý tichý zabiják.

Kostratalec

Třída: Nebezpečný
Výskyt: Jeskyně

Popis: Ačkoli vypadá jako hromada pravidelně uspořádaných chatrných kostí s pár zvlášť tvrzenými a ostrými, nenechte se zmást jeho chabým vzhledem. Dlouhá kostra s ocasem se špičatým hrotem na konci, který si pravidelně brousí o kameny jeskyní, ve kterých přebývá. Mnoho z vás by se snad ptalo, jak tuto stvůru skolit, když jeto vlastně jen schránka z kostí. Odpovědí je dominanta jeho bytí. Hlava, tedy přesněji jeho oči, které svítí zářivě žlutým světlem, které až štípe do očí při pohledu zblízka, což nikdo nijak zvlášť nezkoušel, jelikož byl probodnut jeho ostnem, nebo zapíchnutý dlouhými čepele připomínajícími klepety. Jeho ústa zdobí bohatě navrstvené zuby, které připomínají spíše jehlice. Zní to kapku nebezpečně, že ? Nenech se zmást. Neškodný je do doby, dokud mu není ublíženo, nebo se necítí být v ohrožení, či není narušeno jeho teritorium. Nezabíjí z hladu, neboť si živí netopýry a zvěří zbloudilou v temnotu jeskyní. Když se však jeho objetí stane jistá "vyšší bytost", nemá problém pak pozřít i ji. Problematikou býval především, když trpaslíci chtěli obnovit staré zapadlé doly, ve kterých se mezitím usídlili právě Kostratalci. Spousty horníků popisovaly, že v dole viděli dvě silná světla a slyšeli kvílení, které zní, jako když se krumpáč odře o kousek tvrdého kamene. Své území si vždy označovali vyškrábanými rýhami ve zdech jeskyní. Jeho původ není známý, spousta důvěřivých se však domnívá, že je to jakási pomsta těl těch, kteří kdysi bývali pohřbíváni v masových hrobech. 

Kalem

Třída: Neutrální
Výskyt: Kraje lesa
Popis: Hromada kamenů prorostlé kořeny, které drží jeho těžké tělo pohromadě, je víc, než jen neužitečná hrouda. Tito běžně asi 1 metr vysocí golemové pečují o přírodu v jakémkoli směru. Starají se o spadlé stromy, odstraňují škodné artefakty a především brání přírodu samotnou. Nejsou nijak zvlášť nebezpeční, ba naopak jsou velmi přátelští. Do útočné pozice je dostane pouze napadení/ohrožení lesa, rostlin a zvěře v nich. Jejich stáří se dá odměřit podle porostu na jejich zádech a hlavě, síle kořenů a větviček a taky celistvosti kamenů. Místo očí mají dvě štěrbiny na menším kameni, který představuje jejich hlavu. Potkat Kalema tak není žádnou vzácností, nýbrž je velmi běžný na okrajích lesa. Jejich zvláštností, co by nikdo nečekal, jsou jisté magické schopnosti. Schopnost navracet život, kterou nevyužívají jindy, než na oživení rostlin či mladé zvěře.

Kdysi v jedné společné symbióze s elfy žili ve spojení s přírodou, dokud se elfové nerozhodli, že jim je les málo. Chtěli také využívat jejich schopnosti, když by proti lidem bojovali silou, jenže Kalemové odmítli spolupracovat v něčem tak barbarském, jako by byl boj. Odpoutali se od všeho vědění a odešli.

Běs

Třída: Velmi nebezpečný
Výskyt: Les a louky (pouze v noci)

Popis: Vypadá jako mohutná kostra obalená stínem černějším než samotná noc, ve které ho lze jen spatřit. Dvě oči jsou to jediné, co jako zbloudilé světlušky sedí na listu. Postavou připomíná velmi těžce podvyživeného skřeta s velmi dlouhýma rukama, které dosahují téměř k zemi s ostrými drápy na konci každého prstu. Bez problému dovedou utnout tvoru hlavu přímo z těla. Jeho kůže je tvrdší, než kde jaká ocel. Ostří jim neublíží, jen se o ně zlomí, nebo je ani neškrábne. Palebné zbraně je dovedou udržet v dostatečné vzdálenosti, ovšem jim nijak zvlášť neublíží. Jediné, co je proti nim účinné, je světlo. Světlo, kterého se bojí ze všeho nejvíce, protože tak ztrácí svou ochrannou stínovou vrstvu a stávají se mnohem zranitelnější, zabít je pak již není takový problém.

Běsy loví většinou ve skupinkách po dvou až čtyřech, málokdy narazíte na samotáře, který by se do přežívání pustil na vlastní pěst. Nejsou příliš chytří, ale pokud jde o spolupráci a lovení ve skupině, jsou mnohem koordinovanější a vynalézavější, než jednotka vojska, která byla cvičena tvrdým tréninkem a stmelována od malička. Běžně na ně však v lesích nenarazíte, obývají jen temná místa s temnou minulostí, možná právě proto tam, kde jejich stíny nabývají skutečných sil. Útěk před nimi není snadný ale ani vyloučený. Za pomoci ohně či jasného světla se jim dovedete ztratit z dohledu. Otázkou zůstává... do spárů jaké bytosti se dostaneš, když od nich utečeš?

Nayáda

Třída: Neutrální
Výskyt: Jezero
Popis: Mořským pannám odzvonilo, když nadvládu nad vodami sladkými i slanými převzaly Nayády. Tyto bájné krásky s velmi bizarní hlavou bez nosu, plnými ňadry a žábry na místě žeber a spodní částí těla v podobě sépie, lákají kde jakého rybáře, či zbloudilého poutníka. Ačkoli jejich horní polovina nevypadá jako mladá pohledná nevinná dívenka, její tělo a vystupování je velmi smyslné a lákavé. Vyžívají se v lichotkách a rády se nechávají bavit. I když jejich chování zní velmi nezodpovědně, jejich úkol je převelice důležitý. Stejně jako Kalemové se Nayády starají o podvodní svět. Je pro ně prioritou, aby vše bylo v rovnováze a nic nebylo sebevíce narušeno. Občas se stávají i případy, kdy Nayáda dá poutníkovi nabídku, že mu ukáže ty nejkrásnější divy, co jejich těla svedou, ale že v důsledku toho přijde o život. Spousta z nich omámeně souhlasilo. Když je stáhli z lodi a pluli s nimi na mořské dno, kde si s nimi "zadováděli", jejich těla pak ráno vyplavilo moře. Nikdy však neublížili nikomu z libosti nebo radosti. Vždy se ujišťovali, že je tak i druhá strana spokojená.

Mají nepřátelské vztahy s lidmi, kteří je vraždili a lákali pod falešnými záminkami pro jejich krev, která působí jako velmi kvalitní opiát. Modře zabarvená tekutina je naplňovala touhami, tlumila bolest a uváděla do příjemných stavů. Po nějaké době Nayády postoupili z defenzívy na naprostou ofenzivitu. Kdokoli se byť jen přiblížil do blízkosti jejich teritoria, chapadlami je omotali kolem těl a krků a stáhli pod mořskou hladinu. Těžce vyjednaný mír zvládli zařídit až víly, které se s Nayádami spřátelily a když lidé slíbili, že nechají mořské tvory vyjma těch na potravu na pokoji, přestali útočit a začali se opět pilně starat o podmořský vzkvétající svět.