Ineyt

Rasa: Elf
Věk: 26
Povolání/profese: Zloděj / Nájemný vrah
Dovednosti: Praktické zkušenosti s bojem blízka, různé způsoby usmrcení, krádeže. Dále praktické i teroristické zkušenosti v oboru bylinkářství. Lovení a kuchání zvěře. 

Požehnání: 1 požehnání

Item: Medvědí krev (která pomáhá při chladných nocích - pouze jedno použití)

Předměty:
Dva nože
Jeden pytlík 

Popis vzhledu

Vlasy podobné sněhové přikrývce. Oči připomínající kočičí. Přesně tak vypadala. Vlasy bělavé a oči modré, které sledují každý pohyb a čekají až pro vás přijde smrt. Jedna půlka hlavy mírně vyholená a ukončena copkem, jež je zakončen červenou stuhou a černým pírkem. Bílé vlasy končící těsně nad zadkem. Nosánek jemně zakulacený a obohacený o jasně viditelné pihy. Rty plné a více do červena. Na čele má pověšenou zvířecí lebku. Po obou tvářích a bradě se jí táhne tetování znázorňující větve stromů spojující pod zvířecí lebkou. Oblečení je většinou v černých nebo hnědých barvách, aby vynikla její bílá pokožka a vlasy. Kolem krku nosí amulet což je vlastně kostra částí dolní tlamy zvířete. Dlouhý krk má schovaný pod koženým rolákem na kterém jsou připevněná pírka schovávající její ramena. Na pravé paži se jí rýsuje další tetování tentokrát dva kruhy, jeden tenčí a ten druhý jež je tlustější je udělán do stínu. Kalhoty nosí většinou upnuté a dlouhé k tomu má kožený korzet. Na nohách má většinou vysoké boty, bez podpatků. Na rukách se jí rýsují černé kožené rukavičky, které však nezakrývají prsty nýbrž jenom dlaně. Kolem boku má pásek, kde má dva nože a jeden pytlík s různými bylinkami. 

Charakteristika

Ineyt dívka, která už na první pohled nevypadá na milou, laskavou, přátelskou a zcela nesebestřední elfku. Tak jak napovídají její oči je nádherná jako kočka, ale taky skvělý zabiják. Je falešná, nepřátelská, sebestřední mrcha. Na tváři jí pokaždé hraje pouze jenom falešný úsměv nebo úšklebek. Ráda dává najevo, že je elf a tím pádem je něco nadřazeného oproti ostatním. Nebojí se plivnout na procházejícího člověka nebo podkopnout nohy trpaslíkovi. Klidně ukradne nějaké ovoce nebo něco na zub za bílého dne. Je velmi mrštná a rychlá, nebojí se výšek a pamatuje si každou uličku, takže utéct jí nedělá problém. Její zrak a sluch je tak skvěle vyvinutý, že slyší každý nepatrný pohyb a skvěle vidí i ve tmě. Mluví se o ní jako o dívce, která nezná emoce. Možná proto se s ní stal tak dokonalý zabiják. Je velmi chytrá, ale tuhle vlastnost nepoužívá k dobrým účelům. Kamkoliv dojde, je z ní cítit pach smrti a neurvalosti. Někdo by pověděl, že se tahle dívka ničeho nebojí ani krále, jenže opak je pravdou. Bojí se spánku, který musí podstoupit skoro každý den. Kdykoliv zavře oči, vidí ty jež zabila, buď pro radost nebo aby si vydělala na živobytí. Co však schovává pod rouškou téhle masky jsou její znalosti ohledně bylinkářství. Ví přesně jakou bylinku na co použít, aby zachránila, ale i zabila. 

Minulost

Dva elfové. Dva milující elfové, jež dali jeden den život dítěti. Malinká holčička, která netušila, že se její život bude ubírat zcela jinak. Miminko, jež mělo mít krásné dospívání. Jenže dva elfové už lásku neznali, jen pouhou nenávist mezi sebou. A tak malá dívenka se dostala na rozcestí mezi dobrem a zlem. A zlo tentokrát vyhrálo. A rostliny, jež tak milovala, začínaly vyprávět její příběh. Prý kdysi to byla roztomilá dívenka, plná pozitivní energie, jež se jednou mohla stát bylinkářkou. Často trávila svůj volný čas na louce, v lese u vody a sbírala potřebné informace ke každé kytičce. Jenže pak přišel zvrat. Její život se obrátil naruby. Už nebyla usměvavá, spíše smutná. Zbitá od matky, ze které se stala alkoholička a otec, jež přišel o práci, která je živila. Možná kdyby se snažili, vše by se vrátilo zpět. Ale snaha zmizela. Jejich rodina spadla až na úplné dno společnosti. Ještě níž jak víly či lidé. Byli odpad. A ona to nevydržela. Utekla. Putovala několik měsíců sama, učila se lovit zvěř, aby se najedla. Učila se o bylinkách, aby věděla, která ji nezabije. Učila se od potulných žoldáků jak zabíjet. Tak nebylo ani divu, že její první nájemná vražda byla osvobozující. To, že zabila chlapce snad v jejím věku, jí nedělalo problém. Konečně našla něco, co jí šlo, a nepřišla si nepotřebná. A tak její život už podruhé změnil. A rostliny přišli o naději. Ve svých šestnácti letech se s ní stal jeden z nejlepších vrahů. Dokázala zabít i malé dítě ani nad ním nemrkla, to se však nedalo říct, když musela spát. Po čase zjistila, že osud si bere svou daň a pokud chce zabíjet, bude s mrtvýma potýkat ve svých snech. Začala se stranit okolí. Ve dne vystupovala jako pravá elfka a zloděj v noci se změnila na vraha, který z toho bere peníze. Tahle práce se stala její součástí. Bylo jí jedno, jestli zabíjela nožem, rukama nebo bylinkami. Dokázala svou práci udělat, jak nejlépe to šlo. Bez jediné chybičky. A tak to šlo dál. Zabíjela, aby se uživila. Poté zabíjela pro zábavu. A teď zabijí pro potěšení. Rostliny přestaly povídat. Příběh pověděly. V jejím životě se nestalo nic, co by jí donutilo se usmát a vrátit se zpět do starých kolejích. Jak by taky mohla. Svou pomstu na rodičích provedla. Zabila je. Pod rouškou noci se vkradla do svého domu. Zabila matku alkoholičku a otce bez cílů. A teď žila sama. Svůj život smrti.