Popis postavy

Nedalo by se říci, že se jedná o démonku, co touží žít daleko od astrálního světa. Ona je stvůra, tělem i duší. Její pravá podstata je natolik ošklivá, že raději vždy v hmotném světě převzala na sebe podobu něčeho jiného, nebo spíše někoho? Její vzhled připomíná samotnou smrt, kostěná postava, která pomalu přechází v rozvětvené kořeny sahajíc kamkoliv. Na zádech má znetvořená křídla, zda je však možno za jejich pomoci létat nikdo neví, jen Mao, ale ta se této své podobě vyhýbá. Za zápěstí si připevnila lana oběšenců na počest svých pánů, kterým sloužila, ač už její zkušenost s nimi byla jakákoliv. 

Charakteristika

Mao'rghte, ano tak se jmenovala ale jak dále? Měla nějaké příjmení nějaké přátele? Rodinu? Sama neznala pořádně svoji osobnost, ta nepochopitelná amnésie ji vzala vše. Byla hodná? Byla zlá? Kdo ví. Svoji pravou povahu i ona sama teprve teď se snaží odhalit, stejně jako střípky minulosti. Než však Mao stihne odhalit svoji pravou podstatu a povahu, bylo by dobré říci alespoň, kým byla doposud a možná i stále je. Je velmi ambiciózní a cílevědomá osoba, ochotná jít i přes mrtvoly, hlavně když jí to bude ku prospěchu. A je jí jedno, zda si při tom bude muset nějak ušpinit ruce. Ve skutečnosti je lehce bezcitná a letmý úsměv na jejích rtech vyčaruje utrpení ostatních. Jedná se spíše o prospěchářku, která se nikomu nepodřizuje. To možná i vysvětluje, proč se nikdy nepovažovala jako něco méně cenného nebo podřadného, když byla se svým pánem, jasně mu dávala najevo, že není jen nějaká jeho hračka. Věděla, že díky němu není uvízlá v astrálním světě, jenže měla i svoji hrdost a té se nemínila vzdát, možná to spíše byla paličatost. Avšak povahu člověka, v tomhle případě démona, určuje z větší části jeho okolí a tak je jen otázkou, jakou povahu bude mít Mao se svým třetím pánem. Vrátí se jí paměť s její celou osobností, jež se vyvíjela staletí, nebo bude navždy zapomenuta? 

Minulost

Kolik to již bylo let? Pět set? Nebo dokonce přes dva tisíce let co byla Mao'rghte na živu? Nepamatovala si to, stejně ani jako začátek, odkud se vzala, zda měla nějakou rodinu. Vše ji splynulo v jednu velkou hustou mlhu, stejnou jako si pamatovala z dob předtím, než se našla první osoba, jež ji osvobodila z astrálního světa. Jednalo se o trpaslíka. Ano skutečně se jednalo o trpaslíka, což bylo velmi netypické, jelikož ti se specializovali hlavně na boj. Tehdy zjistila, jak moc je její podoba odporná, když se Tharinovi, jejímu vyvolavateli, štítil její vzhled a tak přijala podobu modrooké polární lišky. Tehdy byla opravdu šťastná. Oba dva spolu bojovali bok po boku, byli si rovni. Najednou začala pociťovat, že ta prázdnota v jejím těle co ji zužovala v astrálním světě, začíná být pomalu zaplňována. Tharin pro ni nebyl pán, byl to přítel. V následujících letech si za její pomoci vydobyl jisté uznání mezi ostatními trpaslíky, jenže pro Mao, tak ji rád zkráceně říkal, to nebylo dost. Tehdy si začínala uvědomovat svoji sílu a zástupce generála nebyla pro ani jednoho z nich hodnotná pozice. Věděla, že by s Tharinem mohli vést celé trpaslíky, jenže její ukvapenost stála jejího pána život. Nebyla jej schopná ochránit, neovládala ochranná a tak přišla Mao'rghte o svého prvního pána. Uplynula dlouhá staletí a ona bloudila v temnotě, vidíc kolem sebe jen ostatní démony co prožívali to stejné. Bylo na nich vidět, ti kteří se již někdy dostali mimo astrální svět a kteří nikoliv. Bylo to vidět v jejich tváři, ale ona věděla, že jednoho dne, ji opravdu někdo vyvolá a tak jen čekala dál, avšak někde v hloubi duše ji hlodal fakt, že se již nikdy neuvidí s Tharinem. Další staletí neskutečného osamění a pak přeci jen se našla osoba, jež ji vyvolal. Jednalo se o elfa. Z počátku byla ráda, že ji někdo vyvolal, navíc se jednalo o velmi cílevědomého elfa, který měl stejně vysoké cíle jako ona, jenže se zde naskytl jeden velký háček, Nebral ji jako sobě rovnou, byla pro něj jen pouhopouhým pěšáka, jak se dostat díky její síle k moci. Bral ji jako někoho méně cenného i přesto, že to byla právě ona, díky jejíž síle se dostal k moci. Surově ji týral, zneužíval ke svým sexuálním hrátkám. Nikdy jí neřekl jménem, nazýval ji špínou, jelikož by nebýt, ještě stále bloudila v astrálním světě. Byla neskutečně ráda, že již se nemusí ztrácet v prázdnotě, ale toto opravdu nechtěla, Doufala, že pokud bude mít někdy jiného pána, bude stejný, jako byl Tharin. A tak opravdu i přes to všechno udělala to, co by démon nikdy neměl dopustit. Nechala záměrně umřít svého pána. Ne, že by jej nějak zradila, toho nebyla schopna, přeci jen se jednalo o jejího pána, avšak když se k němu dostala číše s otráveným vínem, nic nenamítala. Ačkoliv věděla, kteří jeho spojenci jej zradili ze strachu z přílišné moci. Když umírala, vysmála se mu do obličeje, že raději bude žít v zapovězení než s ním a toho dne její pán vyřkl slova, kterým nikdy nevěřila, že se stanou skutečností. A tak se stalo, že se opět vrátila do světa démonu, netušíc že příští vyvolání ji bude stát vše, měla totiž přijít o své vzpomínky.