Rasa: Člověk
Věk: 22
Povolání/profese: Lovec
Dovednosti: Střelba z luku (velmi dobrá) Dorozumívání se zvířaty (pouze jedinci a není to každý) Fyzická vyspělost (vytrvalost)

Předměty: Tmavě hnědý dřevěný luk s koženým úchopem. Jednoruký meč, který nosí na zádech. Kožený váček za pasem. 

Požehnání: 1

Popis vzhledu

Černé vlasy má vždy stažené tak, aby mu nepadaly do obličeje. Většinou to řeší culíkem. Pokud není na lovu nebo na jakékoliv akci, nosí je vždy rozpuštěné, je to pro něj pohodlnější. Vlasy mu končí někde na úrovni ramen a poměrně se o ně stará. Badu a tváře mu zakrývá plnovous, který je zakončen dvěma copánky. Každý z nich má délku tří centimetrů. Jeho hnědé oči mu dodávají ještě trochu na temnosti, ale je to pouze jen první dojem. Jeho chůze o něm napovídá, že je to člověk, co si velmi rád udělá chvíli volného času. Jde jej identifikovat i z polohy jeho postavení. Když na někoho vyčkává, je opřen zády o zeď nebo strom, zvednutou pravou nohu, kterou se též opírá a pohled upřený do země. Na jeho těle se nenachází významnější jizva, která by stála za zmínku.  

Charakteristika

Téměř nikdy se ještě nestalo, že by se zalekl jakékoliv výzvy. Je velmi soutěživý a za žádnou cenu nechce prohrát. Do každé činnosti dává své maximum. Naopak, když se najde věc, která jej ničím nenadchla nebo jej nudí nebo ještě hůř, nezaujala, tak dá jasně najevo téměř arogancí, že ho to vůbec nezajímá. Je velmi společenský a vyhledává akci v kolektivu. Dokáže pracovat i sám, ale není z toho moc nadšený. Chvílí klidu, ale taky jen tak neodmítne a rád si přečte nějaký spis nebo se jen tak natáhne do ranní trávy pokryté rosou a jen nasává energii. Jeho hlavním krédem je zodpovědnost a férovost. Sebemenší práci provede tak, aby se za ní mohl kdykoli postavit a říct, že to je jeho maximum. Velmi rád vysedává u jezer a pozoruje pohupující se hladinu. Nikdy též neodmítne ženskou společnost, která mu dovoluje zapomenout na své hříchy.  

Minulost

Nortah je od své plnoletosti na svých nohách. Odešel velmi brzy z domova, i když měl možnost ještě chvíli zůstat. Jeho rozhodnutí ovlivnil hlavně fakt, že svět dokáže nabídnout široké spektrum všeho. Jediné, co si ze své domoviny vzal na cesty, byl jeho luk, který mu předal jeho otec. Na svých cestách poznal nespočet lidí, kteří ho usměrnili tam, kde je teď. Potkával městečka, kde zahlédl nádherné ženy, velmi nebezpečné chlápky, které by raději nepoznal a následně potkal i pár podivínů. Ze všeho ovšem ho nejvíce nadchli zvířata. Postupem času pochopil, že v sobě nese dar, který mu umožňuje naslouchat zvířatům. Jenže není to úplně jednoduché. Funguje to jen a pouze na jedince, kteří mají ten samý dar. Bohužel než se toto vše dozvěděl a dočetl, že to je vůbec možné, stihl zabít vlka, který tento dar měl. Poznal to, když z něj vytahoval poslední šíp, a v hlavě slyšel vlčí nářek. Poté se mu to stalo ještě jednou, ale s medvědem, který mu sdělil, že snad poslouží po smrti účelům, kvůli kterým byl zabit. Na památku těchto dvou zvířat si nechal narůst dva copánky z vousů a nosí je jako památku na své hříchy. V dnešní době mu již dělá společnost šedý statný vlk, který se jmenuje Amante. Od té doby drží svůj slib, který dal vůči sobě a loví pouze bytosti, které jsou pro svět přítěží. Již nikdy nezabije nemohoucí zvíře nebo člověka, který si to nezaslouží. Na jednom úkolu, který právě s Amantem plnil našel kožený váček, který měl vliv na jeho dar. V mysli poznal, jakoby mu hořelo srdce a v ten moment dokázal vypálit šíp, který vzplál a při nárazu do cíle vytvořil explozi. Nikdy neměla smrtelný účinek, ale na závažné zranění to někdy stačilo.