Oitur

Rasa: Elf
Věk: 200
Profese/povolání: Šlechtic
Dovednosti: Výborně umí s lukem, jezdit na koni, plave
Požehnání: 1 požehnání
Předměty: prsten, luk, šípy
Popis vzhledu
Oitur je vysoký, šedooký a blonďatý elf, který s sebou téměř vždy nosí meč. Bývá oblečený v honosných šatech, které jsou ale zároveň dost uzpůsobené na cestování. Má dlouhé vlasy, ve kterých si sem tam splétá válečnické copánky a zvláštní, občas až propalující pohled. Špičaté uši, které prozrazují jeho příslušnost k rase jsou ve své podstatě vždy odkryté a nejen, aby dobře slyšel. Dále pak jeho menší slabinou je drobný šperk, který nosí umístěný na pravém uchu. Jedné se o proužek stříbra se zvláštními ornamenty, které fialově září, když využívá magii. Na pravé ruce nosí prsten se znakem svého rodu, téměř nikdy ho nesundavá, ale zlato se leskne do dálky. Je docela vysoký a se svými 180 cm se rovná i ostatním zástupcům své rasy, ale poměrně ke své výšce je dosti hubený.
Charakteristika
Oitur je zvláštní směsice hrdosti, neschopnosti přiznat vlastní chybu, což dělá jen velice nerad a následného bohatství. Neexistuje u něj neslušné chování a pokud mluví s někým, kdo má společenské postavení, dokáže mu přinést pocit, že je to jeho nejlepší přítel. Těžce se ale vzdává nabytého majetku. A to jak na úrovni přátelství, tak na úrovni majetku. Ve své podstatě mnoho přátel nemá, ale ani mu nechybí. Nevěří moc lidem kolem sebe a většinu seznamuje se svým mečem, pokud řeknou něco, co se mu nelíbí. Jelikož je Oitur spjat s královskou rodinou málokdo v jeho okolí si mu dovolí odporovat a to se mu promítá do jeho osobnosti. Ačkoli se účastnil několika bitev, byl vždy rád, že skončily a do války se dvakrát nehrne. Má raději intriky a politiku, ve kterých se umí pohybovat ´téměř stejně dobře jako na lovu v lese.
Minulost
V jedné z mnoha bitev padla jeho matka a Oitur jako jedináček byl vychováván svým otce docela jemně. Nikdo ho do ničeho nenutil a sloužící ho měli za boha, protože byl elf. Dost se to na něm poznamenalo a jeho bezproblémové dětství vedlo k problémovému dospívání, kdy Oitur často pil a ještě častěji trpěl následnou kocovinou. Ale nikomu to nevadilo, nechávali ho se vyřádit na lovech až do chvíle, kdy se objevil jeho úhlavní rival... Bylo zvláštní jak si ten bláznivý mladý elf prošel ze dne na den změnou. Stal se z něj soutěživec, který neuznává prohru a to až do chvíle, kdy konečně dokázal znovu porazit svého rivala ve všem, na co si onen rival vzpomněl. Od té doby se Oitur uklidnil. Ve své minulosti se setkal s jedním z démonů... s Regisem, ale když jeho pán zemřel, Regis zmizel a Oitur ztratil osobu, které šlo věřit. Chce zkusit další rituál, který by mohl vyvolat démona.
Za těch 200 let, co je na světě se Oitur setkal se zástupci snad každé rasy, mimo jiné i s vílami. Jejich plnění přání za výměnu duše považuje za zajímavé a dobře využitelné. Předsevzal si tedy za svůj cíl prozkoumat svět, kde víly žijí i víly samotné a několik jich zotročit, či lépe řečeno, zařadit do svého panství...

