Na pohled může vypadat jako křehká mladá dívenka, možná tomu napovídá nevinnost rezavých vlasů, její malý vzrůst (jak nečekané vzhledem k její rase, drobné nožky a zdánlivě korpulentnější postava, ale nenechte se zmást. Pod tímhle oblečením se nenachází kus kůže, či madélka lásky, aby se měl přirážející nadržený hoch čeho chytit. Naopak. Pod oblečením pravděpodobně nevhodným pro ženu se nachází svalstvo tesané prací a tvrdou dřinou. Její oblečení a zbroj seskládá především s lacině sešitých kousků látek a pár kusů lehce tepané výzbroje, která slouží pouze na běžné nošení. Dozdobuje ji černá kápě, který je několikrát opravovaná. Na koženém opasku je malá brašnička na případné události, dále dva srpky visící jen tak volně. Mohou být použity na sběr bylin či na boj.

Příběh začíná velmi malebně. Velká rozsáhlá rodinka, babi, děda, maminka a otec a jejich krásných sedm malých uřvaných prcků. Jo.. tak pěkně zní aspoň začátek, chybí jen.. a žili šťastně až do smrti ? Ona ta smrt přišla asi kapánek blíž, než se mohlo očekávat. Babičku a dědu, ty zamordovali ještě, když jsem byla malá během roztržky v místní putyce. Tátu a mých pět bratrů odvedli do války, ze které se již bohužel nevrátili a máma ? Ta z toho zešílela žalem. A tak jsme zůstali se sestrou samotné a v té době jsem začala dělat první zbroje. Bavilo mě to, vyhrávat si s texturou, pracovat v tom horku a kovářské zástěře, jeden si tak vyjádřil i svou kreativitu. Sestru... tu bohužel stáhl vír nevěstinců, kdyby je navštěvovala, nebylo by to tak smutné, jenže ona jej pomáhala udržovat v běhu. Stala se jednou z nejvyhledávanějších šlapek, které se ve městě objevovali a to až do té doby, kdy do nevěstince nepřijel jistý pán Florel. Pan Florel byl znám svou zálibou v trpaslicích a jejích velkých ňadrech a především také v nařezávání jejich neposedných prdýlek, všichni věděli, že je to psychopat, ale sestra se ho ráda ujala a ejhle. Pán se utrh ze řetězu víc, než bylo třeba. Nebudu popisovat, jak měla roztržená ústa, natržené obě díry a krev jí prýštila z ran, jakoby snad byla fontána na královském náměstí. Eh... ups. Dlouhou dobu jsem tedy byla sama. Skrývala se a pracovala jen příležitostně, jen jedno heslo jsem měla. Nikdy nebuď jako tvá rodina... Nikdy ! A tak jsem objevila jámu. Díru. Jak tomu jinak říct ? Domov. Útočiště všem trpaslíkům pod vedením svědomitého a spravedlivého Balethora Dura.